Tak mě tu máš - Jarek Nohavica

10. ledna 2013 v 16:55 | Rosie |  Hudební scéna
Nejnovější album Jarka Nohavici je plné tajemna, melancholie a v neposlední řadě skvělých nápadů. Například píseň "www.idnes" je naprosto geniální, prolínají se v ní zprávy z 22. května 2009 a milostný dopis, který podle mého, patří již mrtvé ženě - zpívá, že už se na něj neusměje a o zhaslé svíčce.
Zprávy jsou reálné, klidně se můžete mrknout na www.idnes.cz. Pokáždé, když si skladbu přehrávám, tak mě mrazí v zádech. Člověk si ani neuvědomuje, co za hrozné věci se děje a čím vším nás média zavalují každý den. Ale o tom je celé album, o zamyšlení se nad životem, světem apod. No a z toho důvodu je album také dost depresivní.
Další skladbou, která mě zaujala/dojala, je "Minulost". Má, stejně jako všechny skladby tohoto alba, nádhernou melodii (neopomíjeje text, který je jako vždy dobře promyšlený a má hloubku). Líbí se mi originalita se kterou pan Nohavica umí velice dobře pracovat. Líbí se mi, jak dokáže zhudebnit svůj názor a přenést na posluchače své pocity. A dále na mě udělalo dojem, že se zúčastnil i pan Nohavica starší. Tuším, že práve ve "www.idnes" hraje právě on na harmoniku (která, mimochodem, dodává písni nádhernou podobu a navozuje atmosféru smíření se zlem).
Vážně jsem z celého alba nadšená, jak jste si jistě stačili všimnout, je to právě www.idnes (a Minulost), co se mi zalíbili nejvíce. A proto ráda uvedu tuto píseň i zde. Přeji příjemný poslech.
 

Živel mého srdce

7. ledna 2013 v 17:17 | Rosie |  Téma týdne
Zvíře je pro mě vrcholem živoucí dokonalsti. Je to narozdíl od člověka tvor, ketrý umí žít. Například kočku nikdy neuvidíte, jak se za něčím bezhlavě žene věnuje tomu celý svůj drahocený čas a pak padne únavou a další den zase. Ne, kočka si přesně v ten daný okamžik uvědomuje, co je důležité. Svítí sluníčko? - nachvilku si vyvalím špíček a pověsim na dveře cedulku nerušit, Napadl sníh? - letím se vyřádit a pak zase alou domů, ať mě nezebou pacinky, Mám hlad? - jdu něco ulovit, nebo terorizovat páníčka, aby mi něco uklohnil,..
Tím, že žijí přítomným okamžikem ani neřeší minulost. Nebo jste snad viděli měsíc nebo alespoň jeden celý den smutnit zvíře nad ušpiněným kožíškem a pranicí s jiným zvířetem? Dokud nejde o smrt někoho, kdo byl živlem jejich srdce, tak nikdy netráví přítomnost v minulosti, ale i tehdy se poměrně rychle zotaví, vždyť život jde dál a už je tu zase jiné "teď".
Vedle zvířat je tu také má oblíbená klasická čtyřka (oheň, voda, země, vzduch). Do ohně se ráda dívám, jak tančí plamínky a poslouchám, jak praská dřevo. Voda pro mě znamená naprosté uvolnění, miluji zvuk deště a tekoucí vody a miluji také její svěžest a lehkost. Země je nejkrásnější koberec na světě, vždy po něm můžete chodit bosy a pozorovat krásu jeho vzorování, která se co chvíli mění. Vzduch je nádherná jemná hmota, která vám pročechrá vlasy, obzvlášť, když se zhoupnete na houpačce - moje další velká láska. :)
Přesně tak, jak hlásá nadpis, máme v sobě každý nějaké věci, co nám dodávají energii. Nejen, že jsou to věci, které miluji... nemohu bez nich žít.

Alou na Hrad!

6. ledna 2013 v 0:16 | Rosie |  Táňa Fisherová
Že by politika mohla být fér zní jako pohádka... Jenže co když není? Co když se to může stát skutečností? Českou politickou scénu jsem přestala sledovat a vůbec se o ní nějak zajímat po nástupu ukecaného pana Nečase, co moc mluví, hodně krade a zkrátka se spravuje jako "řádný" politik.
Nejspíš někdy kolem září nám přišel na e-mail odkaz na youtube.com, kde byl uložen záznam z jednoho meetingu s Táňou Fisherovou, která se údajně rozhodla kandidovat na post prezidentky ČR. Prvně jsem to brala jako zradu, myslela jsem, že už se nedá nikomu věřit. Jednoduše jsem předem došla závěru, že i tak moudrá žena, která pro mě vždy byla vzorem vší inteligence, touží jen po penězích a slávě.
Tak jo, omlouvám se, ale co si jako myslíte, že máme my prckové v hlavě, když nám jdou ti naši státní zástupci tak "vynikajícím" příkladem. Ve škole vždy učitel občanky dodává k nově probrané látce, že je to jen teoreticky a velmi vzdálené skutěčnosti, protože v ČR stojí politika na penězích a moci, ne na pomoci lidem a řízení státu. Takže ani ve škole si neuděláte o politicích moc pěkný obrázek. Věděli jste, že v jiných zemích je politik docela normální zaměstnání? Tím chci říct, že si o vás hned tak někdo špatný obrázek neudělá, když řeknete, že jste politik. Ale zpátky k věci.
Moja mamka by mohla vyhrávat soutěže v nedělání si předsudků a tak to byla právě ona, kdo video spustil. Přátelé, říkám vám, že jsem neviděla nikoho tak upřímného a bez vedlejších záměrů, jako je ona. Ona je vzor všech ctností. Její charisma, klidné vyjadřování (přiznám, že někdy až moc, ale je lepší si vše chvíli promyslet, než plácnout první kravinu co vás napadne) a v neposlední řadě bezzáměrovost - říká věci na rovinu jak jsou a je si tím jistá.
Kéž bych mohla volit, nebo vás alespoň povzbudit, abyste uvěřili v to co já - v to, že vedle nádherných jmen, T. G. Masaryk a Václav Havel, přibyde i Táňa Fisherová. Děkuji. :)
 


Táňa Fisherová - Životopis

5. ledna 2013 v 23:52 | Rosie |  Táňa Fisherová
ŽIVOTOPIS

Jméno: Táňa Fisherová
Datum narození: 6.6. 1947
Povolání: herečka, politička, spisovatelka

Život ve zkratce:
Studovala 2 roky na Janáčkově akademii múzických umění, poté nastoupila do pražského Činoherního klubu. Dále hrála i v jiných divadlech a uváděla adventní koncerty. Věnuje se také práci v různých nadacích (např. Nadace vize 97) a občanských sdruženích (Remedium, ITI, Hnutí Duha, Společnost pro trvale udržitelný život, Máme otevřeno?, Amnesty International, Šance).

O co se jedná?

5. ledna 2013 v 23:37 | Rosie |  Lidé, kteří mě inspirují.
Do této rubriky připadnou profily a články o lidech, kteří mě nějakým způsobem inspirují. Je jedno, zda-li mě jejich životy a práce inspirují pro to, abych věřila v politiku pro lidi a snažila se do ní nějak zapojit, nebo lidé, kteří mě vedou k tomu, abych zlepšila svou techniku zpěvu, rozvíjela sociální cítění vůči druhým apod. Určitě se vynasnažím, abyste se seznámili se spoustou, možná pro vás dosud neznámých, lidí. Děkuji za návštěvu a přeji příjemné seznamování. :)

O co jde?

3. ledna 2013 v 11:01 | Rosie |  Můj názor na ...
Jde o to, že sem budu přidávat články na různá témata, která mi zrovna leží v hlavě. Ráda bych vás předem upozornila, že se bude jednat o zcela subjektivní články, proto se tedy nerozčilujte, pokud nebudete s něčím souhlasit. V každém případě mi bude ctí seznámit se i s jinými názory. Děkuji tedy za pochopení. ;)

Prezidentské volby

3. ledna 2013 v 10:57 | Rosie |  Politické dění
Jistě, je mi úplně jasný, že už jsem nemohla být originálnější. Ale, povězme si, není to přeci jen důležité, tyto první přímé volby do prezidentského kabinetu nepromarnit?
Někdy se až divím, že to naše vláda vůbec schválila. Když si to tak vezmeme, tím starým způsobem by si tam mohli dotlačit, koho by se jim zlíbilo a to k nim pasuje víc. Je sice pravda, že i teď se povídá o jakýchsi podvodech (viz Okamura), ale stejně je to zvláštní.
Já mám svojí adeptku do prezidentského úřadu jasnou. Jsem jednoznačně za paní Táňu Fisherovou. Ne, nebojte z panem Fisherem nemá pranic společného. Je to ta milá paní, co doma pracovně označuji za ježíška, protože jí mám spojenou s adventními koncerty na jedničce. Když jsem se o její kandidatuře dozvěděla poprvé, smutně jsem se zasmála a pustila si jeden záznam z meetingu, na kterém odpovídala na zásadní otázky.
Chvíli jsem napjaťe poslouchala a nemohla se vzpamatovat z toho, že někdo z politického kruhu mluví tak čistě, bez vedlejších záměrů a hlavně pravdivě. Hned potom jsme s mamkou vytiskly petiční arch a každý, kdo k nám přišel se na něj rád podepsal. Dokonce jsem i navštívila facebookové fanouškovské stránky a ke svému překvapení zjistila, že má několik tisíc členů. Bylo krásné vidět jednu nezávaznou statistiku, kde Táňa obsadila první příčky v oblíbenosti.
Víte, já chápu, že mít za prezidenta někoho, jako je pan Franz, je určitě bomba, protože je to zkrátka "hustej borec". Je ale otázkou, jestli je dobré mít za prezidenta "hustýho borce", nemluvě o jeho silně nacistických názorech, nebo někoho, komu záleží na lidech - na všech lidech, bez výjimky, nezávisle na barvě pleti, národnosti, atd.
Že rychlá řešení nepomáhají jsme si, jako lidstvo, osvědčili v historii hned několikrát, tak proč riskovat znova něco takového. Jednoduše bych vás tímto chtěla poprosit, jakožto člověk bez volebního práva, abyste volili kohokoli, jen pokud budete rozhodovat dle svého nejlepšího svědomí a schopni nést následky. Děkuji.

Příručka do kapsy aneb "Co s sebou na opuštěný ostrov?"

2. ledna 2013 v 22:39 | Rosie |  Téma týdne
Co si vzít s sebou na pustý ostrov? Co já vím. Ale dobrá, představte si, že vám jednoho slunečného dne přistane ve schránce dopis, ve kterém stojí, že se musíte neprodleně odstěhovat na pustý ostrov kdesi v oceánu a máte se zhruba za 15 minut rozhodnout, co si s sebou vezmete.
Těžký co? Ne. Je to lehký. Vezměte si s sebou někoho. Pozor, ne jentak někoho. Měl by to být někdo koho z duše nenávidíte. No tak! Nebuďte blázni. Chcete snad s sebou nabalit někoho koho máte rádi? A vážně věříte, že z toho bude na větvi?
Říkám vám, že tímhle tahem nic nezkazíte. Na pustém ostrově bude dlouhých chvil tak hojně, že vám zkrátka nezbude nic jiného, než se naučit milovat nenáviděné. To je skvělé! Zabijete dvě mouchy jednou ranou. Nejprve dáte svoje odvolání na pustý ostrov sežrat svému největšímu nepříteli a pak z něho vykouzlíte svého nejlepšího přítele. A až se jednoho dne vrátíte budete vyprávět krásné příběhy, co všechno jste prožili a jak jste si odpočali.
No, anebo to dopadne úplně jinak. Třeba se tam navzájem sníte, protože nemáte co jíst. Domů se nikdy nevrátíte, protože nemáte čím. Váš miláček si mezitím najde někoho jiného, protože jste ho nechali opuštěného a jemu to začalo vyhovovat.
Dobrá, dobrá... Chápu. V dnešní době je málo opuštěných ostrovů, rozhodně by se na ně našich roztomilých 7 miliard zkrátka nenacpalo tak, aby byly stále pusté. Je pravda, že blbců je dost a pro ty by byl pustý i docela bohatý ostrov. Nicméně je velmi nepravděpodobné, že by se vám něco takového poštěstilo, ale život je nevyspitatelný, a proto je důležité se zmínit ještě o jedné věci. "Tvůrce tohoto textu neodpovídá za škody způsobené blbci, kteří nepochopili a na opuštěný ostrov s sebou vzali následující: masového vraha, úchyla, politika, muže myslícího si o sobě, že je králík a další z jeho přátel, řezníka, lidojeda, a jiné jim podobné. Autor děkuje za pochopení."

O autorce, blogu, atd.

2. ledna 2013 v 16:27 | Rosie |  O blogu
Jsem šestnátiletá dívka. Ráda píšu a tak jsem si založila blog. Prostě, abych mohla uspokojit své umělecké střevo a čas od času ulevila své zmatené mysli a podělila se s vámi o zcela obyčejné kousíčky svého života, v neposlední řadě napsala své názory, možná nějaké povídky, fejetony a básničky. Prostě blog jako blok :) Díky že jste se na tento "blok" podívali a snad to ve vás něco zanechalo - něco dobrého doufám! :D

Jak jsem žádala o pomoc výživového poradce a poradila si sama

2. ledna 2013 v 16:17 | Rosie |  Jak jsem...

Zpráva č. 1


Dobrý den, dnes jsem tu poprvé a ráda bych si vyzkoušela vaše služby. Už dlouho se snažím zhubnout. Překvapilo mě že mé BMI při výšce 173cm a 74kg je v normálu... No, ale stejně to hraničí s nadváhou. Je pravda že už jsem něco shodila, když jsem se stala vegetariánkou ve svých 13 letech - tedy před třemi lety. Vždycky jsem byla vysoká a silnější. Jím poměrně zdravě, jenže mám problém udržet své emoce na uzdě a nepřejídat se tolik, jídlo je moje droga, cítím se báječně když jím. Je to stará známá písnička opěvovaná pořád dokolečka, ale mě už to vážně nebaví. Snažím se ale nějak to nejde. Paradoxem je, že sport miluju a jídla kterými se cpu mi nechutnají. Je to jakýsi způsob trestu.
Úplně stejný problém mám... s mačkáním pupínků - až do krve... já vím, že je to odporné a taky to pěkně bolí, ale já si nemůžu pomoci. Řeším takhle stres ve škole a to že nemám žádný jasný cíl, čeho bych chtěla v životě dosáhnout zkrátka to, že jen tak přežívám ze dne na den. Chvíli se raduju ze života a pak je to zase pryč, jako by čas běžel neskutečnou rychlostí a já stála na místě. Chápete? Chtěla bych aby můj život byl barevnější a plnější.
Mám skvělé kamarády, fajn rodinu, jsem i spokojená sama se sebou, ale zevnitř ne zvenku. prostě mě trápí, že svůj volný čas netrávím na plno.
Největším mým problémem je strach. Bojím se jít do něčeho po hlavě. Chtěla bych chodit na zumbu, dokonce mám tu možnost! Ale já tam radši nejdu a najdu dvacet výmluv - počínaje tím, že nemám čas, přitom ho mám kopec. Do školy se stejně moc nepřipravuji, protože to co mě zajímá si pamatuji z hodin a ostatní mi za to nestojí. Možná bych tam mohla začít chodit, jednou už jsem tam chodila. Ale pak jsem zase přestala z lenosti - má druhá stinná stránka.
Vlastně mi ani nemůžete pomoct. Jsem ráda, že to píšu - potřebuji vidět co je ve mě za bubáky, pak si pomůžu sama - taková už zkrátka jsem a jsem přesvědčená, že je to velmi důležitá vlastnost.
Mám problém se najíst pořádně, když mám a touhu přejíst se, když bych neměla. Pravděpodobně se trestám za to, že nežiji svůj život na plno. Odkládám ho na dobu neurčitou. A radši se trápím, než abych si užívala. Někdy mám pocit, že by mi pomohla tento začarovaný kruh prolomit pravá láska. Znáte ty bláznivé americké filmy? Jo, tak to je přesně to co mám na mysli. Zamilujete se a váš život dává smysl alespoň na chvíli. Je prokázáno, že lidé, co jsou zamilovaní nemají chuť se přejídat, vlastně nemají na jídlo ani pomyšlení.
Když doma dostanu nějaký úkol, musím hned začít jíst, nechce se mi to dělat, jenže na tu práci musím pořád myslet, což se mi daří na chvilinku tlumit jídlem - to kouzlo je zanedlouho pryč a já potřebuji další příděl. Tempo se zrychluje a zrychluje, až už není nic k jídlu a já se do té práce musím pustit, jinak mi praskne hlava... pak většinou zjistím, že to bylo docela bezbolestné, že mám skvělý pocit z toho jak jsem práci dobře odvedla a za chvíli je mi zase hrozně z toho, že jsem musela sežrat tunu čokolády, než abych se dobrala tohohle pocitu, poctivou prací, který trval déle a byl intenzivnější. Smutné je, že můžu napsat tisíce slov, ale za chvíli se možná pustím do přejídání zase, neboť mám za úkol vyluxovat pouhé dva pokoje - ano, až takhle špatné to se mnou je... musím se smát, když to člověk napíše zdá se to tak malicherné! A ono také je. Víte co? Jdu to vyluxovat a pak se zapíšu do kurzu zumby. Vždyť je to tak jednoduché! A já se tu div nerozbrečím, že vypadám jak špekatá Sally.
Děkuji za Vaše stránky. Doufám, že pomáhají, protože mě ano. Self-komunikace je asi ten nejlepší způsob, jak se dostat z jakékoliv depky. Vlastně jste ani nemuseli nic udělat a já si pomohla sama, říkala jsem to, díky! :)

Kam dál