Jak jsem žádala o pomoc výživového poradce a poradila si sama

2. ledna 2013 v 16:17 | Rosie |  Jak jsem...

Zpráva č. 1


Dobrý den, dnes jsem tu poprvé a ráda bych si vyzkoušela vaše služby. Už dlouho se snažím zhubnout. Překvapilo mě že mé BMI při výšce 173cm a 74kg je v normálu... No, ale stejně to hraničí s nadváhou. Je pravda že už jsem něco shodila, když jsem se stala vegetariánkou ve svých 13 letech - tedy před třemi lety. Vždycky jsem byla vysoká a silnější. Jím poměrně zdravě, jenže mám problém udržet své emoce na uzdě a nepřejídat se tolik, jídlo je moje droga, cítím se báječně když jím. Je to stará známá písnička opěvovaná pořád dokolečka, ale mě už to vážně nebaví. Snažím se ale nějak to nejde. Paradoxem je, že sport miluju a jídla kterými se cpu mi nechutnají. Je to jakýsi způsob trestu.
Úplně stejný problém mám... s mačkáním pupínků - až do krve... já vím, že je to odporné a taky to pěkně bolí, ale já si nemůžu pomoci. Řeším takhle stres ve škole a to že nemám žádný jasný cíl, čeho bych chtěla v životě dosáhnout zkrátka to, že jen tak přežívám ze dne na den. Chvíli se raduju ze života a pak je to zase pryč, jako by čas běžel neskutečnou rychlostí a já stála na místě. Chápete? Chtěla bych aby můj život byl barevnější a plnější.
Mám skvělé kamarády, fajn rodinu, jsem i spokojená sama se sebou, ale zevnitř ne zvenku. prostě mě trápí, že svůj volný čas netrávím na plno.
Největším mým problémem je strach. Bojím se jít do něčeho po hlavě. Chtěla bych chodit na zumbu, dokonce mám tu možnost! Ale já tam radši nejdu a najdu dvacet výmluv - počínaje tím, že nemám čas, přitom ho mám kopec. Do školy se stejně moc nepřipravuji, protože to co mě zajímá si pamatuji z hodin a ostatní mi za to nestojí. Možná bych tam mohla začít chodit, jednou už jsem tam chodila. Ale pak jsem zase přestala z lenosti - má druhá stinná stránka.
Vlastně mi ani nemůžete pomoct. Jsem ráda, že to píšu - potřebuji vidět co je ve mě za bubáky, pak si pomůžu sama - taková už zkrátka jsem a jsem přesvědčená, že je to velmi důležitá vlastnost.
Mám problém se najíst pořádně, když mám a touhu přejíst se, když bych neměla. Pravděpodobně se trestám za to, že nežiji svůj život na plno. Odkládám ho na dobu neurčitou. A radši se trápím, než abych si užívala. Někdy mám pocit, že by mi pomohla tento začarovaný kruh prolomit pravá láska. Znáte ty bláznivé americké filmy? Jo, tak to je přesně to co mám na mysli. Zamilujete se a váš život dává smysl alespoň na chvíli. Je prokázáno, že lidé, co jsou zamilovaní nemají chuť se přejídat, vlastně nemají na jídlo ani pomyšlení.
Když doma dostanu nějaký úkol, musím hned začít jíst, nechce se mi to dělat, jenže na tu práci musím pořád myslet, což se mi daří na chvilinku tlumit jídlem - to kouzlo je zanedlouho pryč a já potřebuji další příděl. Tempo se zrychluje a zrychluje, až už není nic k jídlu a já se do té práce musím pustit, jinak mi praskne hlava... pak většinou zjistím, že to bylo docela bezbolestné, že mám skvělý pocit z toho jak jsem práci dobře odvedla a za chvíli je mi zase hrozně z toho, že jsem musela sežrat tunu čokolády, než abych se dobrala tohohle pocitu, poctivou prací, který trval déle a byl intenzivnější. Smutné je, že můžu napsat tisíce slov, ale za chvíli se možná pustím do přejídání zase, neboť mám za úkol vyluxovat pouhé dva pokoje - ano, až takhle špatné to se mnou je... musím se smát, když to člověk napíše zdá se to tak malicherné! A ono také je. Víte co? Jdu to vyluxovat a pak se zapíšu do kurzu zumby. Vždyť je to tak jednoduché! A já se tu div nerozbrečím, že vypadám jak špekatá Sally.
Děkuji za Vaše stránky. Doufám, že pomáhají, protože mě ano. Self-komunikace je asi ten nejlepší způsob, jak se dostat z jakékoliv depky. Vlastně jste ani nemuseli nic udělat a já si pomohla sama, říkala jsem to, díky! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petra S. Petra S. | 2. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Ahoj, ano také to znám. Právě proto je tak důležité psát si deník, nebo tak něco :)Moc se mi líbí jak je tvůj blok jednoduchý. Zkrátka, že není na očumování, ale na čtení - jestli mi rozumíš :)) prostě, že mě tu nic neruší a všechno tu příjemně působí. Ráda si přečtu i tvé další články. jen tak dál! :))

2 justbeme justbeme | 2. ledna 2013 v 21:39 | Reagovat

Petra S. - Díky moc za tvůj komentář. Ano, mám ráda patlání se s designem, ale teď jsem vsadila na prostou jednoduchost (měla jsem i jiný blog). Určitě budu dál přispívat. Ještě jednou díky :)

3 Petra S. Petra S. | 2. ledna 2013 v 21:41 | Reagovat

Rádo se stalo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama